Obecní symboly

Podle § 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, mohou všechny samosprávné obce disponovat vlastními obecními symboly, to znamená znakem a praporem. Pokud obec nemá historický, řádně udělený znak a prapor má právo požádat Parlament ČR resp. jím zřízený odborný heraldický podvýbor, o jejich udělení.

Při vytváření nových obecních symbolů je přitom nutno dbát především více či méně pevně stanovených zásad heraldické a vexilologické disciplíny.

Znak a prapor naší obce byly schváleny v roce 2003.

Inspirační zdroje pro návrh znaku obce Skaštice

1. Velmi stará pečeť obce, datovaná již rokem 1684: Její pečetní pole tvoří oválný, bohatě zdobený štít s figurou vztyčené radlice, provázené po stranách drobnými rozvilinami. V odděleném majuskulním opise se dočteme, že se jedná o „OBECZNY * PECZET * DIEDINI * KASSTICZ * 1684 *“.
V návrhu znaku je odkaz na toto historické před-heraldické znamení obce vyjádřen buď přímo prostřednictvím figury radlice, nebo stylizovaně skrze tzv. heroldskou figuru kužele neboli špice či hrotu, jež svým tvarem schématicky, v adekvátní heraldické zkratce naznačuje ostří radlice z pečeti obce.
Jako připomínce staré pečeti, přesněji jejího zemědělského námětu, pak můžeme rozumět i přítomnost figur obilných klasů v návrhu znaku.

2. „Biskupské“ kužely či jeden kužel: Kromě výše řečeného se jedná především o vyjádření staleté příslušnosti obce k církevnímu biskupskému kroměřížskému panství a specielně o vykreslení někdejší vazby Skaštic ke kolegiální kapitule u sv. Mořice v Kroměříži.
Původním erbem olomouckého biskupství byl červený štít se šesti stříbrnými kužely, přičemž tato figurální kompozice je přítomna i v městském znaku Kroměříže, centra panství, k němuž Skaštice náležely.

3. Kostel sv. Floriána: Patronem skaštického kostela je sv. Florián. Má-li přitom být součástí znaku tzv. hagiografický námět, nebo, jinými slovy, je-li přáním obce ve znaku vyjádřit skutečnost zasvěcení místního kostela, je nutno upozornit, že doslovný přepis celé postavy patrona obce, je z heraldického hlediska nešťastný.
V případě sv. Floriána se, jak to dokládají středověké legendy, jedná o figury kbelíku, vědra, vody, meče, praporce na žerdi, hořícího stavení, kamene či mlýnského kamene - žernovu - přičemž právě posledně jmenovaná, kresebně velmi dobře ztvárnitelná figura je zřetelným a v heraldice již tradičním svatofloriánským atributem – a kromě toho i obecně symbolem pevné, nezadržitelné síly, která s dobrými úmysly sleduje svůj cíl (Tejkal, 2003)

Barevné ztvárnění znaku obce

Obecně lze postupovat tak, že jednotlivé varianty návrhu znaku se od sebe liší, kromě kompozičního řešení, také v barevném provedení. Pokud jde o zvolení barev znaku v obecné rovině, existuje v heraldickém tvarosloví pravidlo o nemožnosti pokládání barvy na barvu a kovu na kov. Co to znamená?

V klasické heraldice hovoříme o šesti základních tinkturách, k nimž později přibyly další doplňkové „odstíny“, kupříkladu tzv. přirozené barvy. Dvě z oněch tinktur jsou tzv. kovy – zlatá neboli žlutá a stříbrná neboli bílá, zatímco ostatní (červená, modrá, zelená a černá) jsou nazývány barvami.

Je tedy možno volit buď kovový štít (či pole) a barevné figury, či opačně barevný štít (či pole) a figury kovové. V obou případech je přitom nutno zachovat co nejmenší možný počet tinktur.

V případě Skaštic je dána základní barevná kombinace stříbrné – tedy kovové – figury kužele s červeným – tj. barevným – podkladem: Jedná se o historické barvy figurální náplně převzaté z erbu někdejší církevní vrchnosti.

Naopak v případě užití figur obilných klasů se ukazuje jako vhodnější kombinace kovových (zlatých) figur a barevného (modrého či zeleného) podkladu: Figury obilných klasů tak mohou být zobrazeny v „přirozené“ podobě.

Obecní prapor

Obecně platí, že podoba praporu by měla odpovídat koncepci znaku. V případě všech variant návrhu lze přitom nejlépe přistoupit k tzv. částečnému opakování znaku, což konkrétně znamená, že list praporu přejímá beze změny významovou náplň znakového štítu, jíž ovšem proporčně upravuje vzhledem k odlišnému tvaru listu praporu buď posunutím, nebo změnou orientace figur, případně kombinací doslovného převzetí některých figur s geometrickým zjednodušením jiných figur.
Poměr šířky k délce praporu je dán zásadami Podvýboru pro heraldiku a vexilologii PS Parlamentu ČR.