Obec byla velkou část své historie pod vrchnostenskou správou. Právní subjektivitu (samostatnost) získala po revolučním roce 1848, přičemž od roku 1850 měla prokazatelně zvoleného starostu. Samostatnost obec ztratila na krátkou dobu v roce 1985, kdy byla sloučena s Kroměříží a stala se její místní částí. V roce 1990 se obec opětovně osamostatnila.
Zajímavostí je, že Skaštice měly od roku 1911 do roku 1918 svého zástupce v Říšské radě Rakousko-Uherska, a to místního rolníka Tomáše Mlčocha. Článek o něm si můžete přečíst zde.
Válečná období
Za dobu své existence Skaštice přímo zažily několik významných válečných konfliktů. V roce 1945 probíhaly v obci a okolí poslední boje Druhé světové války a obcí prošla německá, maďarská, slovenská a rumunská armáda. V roce 1866 postupovali obcí Prusové při tažení v Prusko-rakouské válce. Nejvážněji pak byla obec v novodobých dějinách zasažena v roce 1643, kdy v rámci třicetileté války švédské vojsko obléhalo sousední Kroměříž.
Křesťanská tradice
Obec od pradávna patří pod farnost Panny Marie v Kroměříži. Na návsi stojí kostel sv. Floriána, postavený v roce 1856 původně jako kaple, která byla rozšířena na kostel v roce 1873. V roce 1971 byl kostel přebudován podle požadavků a směrnic Druhého vatikánského koncilu. Na katastru obce se nachází pět kamenných křížů, čtyři Mariánské sochy, socha sv. Anny a boží muka.
Architektura
Historicky velmi zajímavá je nemovitost č.p. 18, na které byla obnovena původní fasáda s motivy Cyrila a Metoděje. Na seznam kulturních památek je zařazena budova Mateřské školy, č.p. 32, která je ve vlastnictví obce.
Významné osobnosti
K významným osobnostem narozeným ve Skašticích patří kněz Jan Konečný (1827 - 1898), národní buditel a vychovatel nebo František Pospíšil (1885 - 1958), který byl pedagogem, etnografem a odborným publicistou a byl také členem španělské etnografické a antropologické společnosti.
